O běhání

Začala jsem běhat. Haha! Hahahahahahahahahaaaaaa! Úplně vás, kteří mě trochu znáte, vidím, jak smíchy padáte ze židlí. Jako ale fakt nekecám! Ano, jsem jeden z nejlínějších tvorů na Zemi a ano, pořád nemám ráda sport. Tedy aktivně. Pasivně se kouknu klidně i na curling. Na tělocvik jsem téměř nechodila už na základce, a když na gymplu vymysleli „zdravotní tělesnou výchovu“, byla jsem první přihlášená. Prostě kdo mě zná, ví, že jsem tomu pohybu nikdy moc nedala. A vlastně ani nevím, co mě to teď napadlo. Dost možná mě nadšení zase brzy přejde, ale prozatím se snažím přesvědčit sama sebe, jak mě běh začal bavit a že mě vůbec nebolí nohy. Haha!

Za všechno může určitě hezké počasí. V zimě, sněhu, ve větru a dešti bych se do venkovního sportu rozhodně nepustila. Dalším důvodem je jistě to, že i nejmladší Adámek už je odmamánkovanej a je mu stejně dobře s maminkou jako s tatínkem, tak proč by si kluci nemohli jednou za čas užít ukládání do postýlek bez mámy, žejo. Máma totiž mezitím může jít vypustit duši na nejbližší kopec a vrátit se v infarktovým stavu, když už děti spí. Když jsem minulý týden zahlídla v televizi kousek reality show Parta maraton, napadlo mě, že by těch dvacet minut umírání třikrát týdně mohlo být taky dobrou příležitostí pro odreagování se od neustálýho stresu, přemýšlení, organizace a napětí. Když máte dítě nebo dokonce víc dětí, jste permanentně ve střehu. Většinou můžete vypnout maximálně na chvíli večer před usnutím, pokud ovšem máte to štěstí, že děti usínají dřív než vy. Běhání mi připadalo jako dobrá výmluva pro to, abych nemusela chvíli přemýšlet o ničem, nikoho nehlídat a prostě a jednoduše vypnout. Haha! Takto to zní moc hezky, ale prozatím jsem ve fázi, že celou dobu běhu přemýšlím o tom, jestli přežiju a hlídám si každý nadechnutí, protože mám pocit, že to je moje poslední a že hned při dalším kroku omdlím a najde mě za měsíc až dva nějakej chudák houbař. Na nějaký třídění myšlenek nemám zatím ani pomyšlení.

Věřím ale, že bude líp. Jednou, až uběhne pár měsíců nebo let, poběžím si jen tak s lehkostí, budu se jen kochat krásami okolní přírody (náhodou už jsem si trochu všimla, že existují kolem mě pole, stromy a zvířata!) a budu si u toho moct třeba i s někým povídat.

Haha!