Každý den kapka štěstí

Někdy se všechno tak hezky sejde, že člověk zažije hned celý týden plný malých radostí a po troškách upíjí ze sklenky dokonalého štěstí.

Mně takový týden začal minulou neděli, když se manžel vrátil z nákupu a dovezl mi několik krabiček čerstvých jahod jenom proto, že jsem se zmínila, že bych na ně měla chuť. K tomu pak přidal ještě kytici tulipánů. Ví, že je miluju. Nádhera.

V úterý jsem se po roce viděla s kamarádkou. Vybraly jsme si kavárnu s velkým dětským koutkem. Ukázalo se to jako povedený krok, protože jsme si díky tomu hezky pokecaly a kluci (dva moji + jeden její) si celou dobu hráli bez potřeby naší asistence a bavili se. Středa – dojela jsem si do Jihlavy na dlouho plánovaný sraz s kamarádkami z gymplu a to nemohlo dopadnout jinak, než jako velmi příjemný večer. Za ty roky, co se takto vždycky jednou za rok sejdeme, když přiletí Dagmar z Malty, se témata našich setkání trošku proměnila (od zážitků z maturity, přes kluky, cestování, rozchody, svatby až k dětem), ale pořád je super všechny bývalé spolužačky vidět a slyšet, že se mají čím dál tím líp. Pohoda.

Každý čtvrtek, když asi milion různých okolností dovolí, chodím zase s úplně jinými kamarádkami do sauny. K tomu není potřeba ani jedno jediné slovo. Tedy napadá mě jen jedno – boží!

A v pátek? No přece Deadpool! Ne vážně, jestli vás nebaví komiksy, nebaví vás ani fantasy, máte zmatek v superhrdinech, nemáte rádi Ryana Reynoldse a většinou už kolem desáté večer spíte, nebo po tom alespoň marně toužíte, běžte do kina na Deadpoola na poslední představení toho dne začínající třeba ve 21:30. Tipuju, že i tak vás to bude opravdu bavit, bude vám to připadat vtipné, Ryan Reynolds bude najednou celkem dobře vypadající chlápek a určitě se vám nebude chtít spát. Navíc ten soundtrack je parádní flashback.

A kdyby si někdo myslel, že to je vlastně úplně obyčejný týden, kdy se dohromady nic moc nestalo a není se čím chlubit, tak ať si to klidně myslí, ale věřím, že zaměstnané matky mě pochopí. Věřte nebo ne, tři večery během týdne si užít zábavu mimo domov (bez dětí!) je opravdu neskutečný nadstandard, na který nejsme většinou už pár měsíců nebo i let zvyklé. Spokojenost.

Dokonalé štěstí tohoto týdne budiž dokonáno tím, že ve čtvrtek v noci si můj syn, kterému ještě ani nebyly čtyři roky, dojde v polospánku sám na záchod, rozsvítí si v koupelně, vyčůrá se, umyje si ruce a jde si zase zpátky lehnout do svojí (!!!) postele. Nejen že při tom nevzbudí mladšího brášku, ale ani maminku. Potlačím v sobě paniku z pocitu, že už mě nepotřebuje ani k tomu a budu jen pyšná, že mám tak šikovné dítě. Třešničkou na dortu takzvaného šťastného týdne je sobotní přispání si. Jelikož jsem si velmi dobře vybrala manžela a otce svých dětí, tak mi to jednou za čas dopřeje a popere se s trojnásobným ranním převlékáním a třemi chystanými snídaněmi sám. A to vše jen proto, že nás miluje. Láska.